Skokan III

Včera jsme s Pepou dopoledne nakupovali takové důležité věci jako červy na makrely, ponožky, těsnění na vařič, objektiv a ekomýdlo. Ehm, vrátím se k tomu objektivu Je pravdou, že jsem nějaký telátko chtěla, ale taky je pravdou, že jsem za něj nebyla ochotná dát víc jak deset tisíc. A tady vzniká stejný rozpor jako když chcete co nejmenší, nejlehčí a přitom nejteplejší spacák 

Objektiv, který by se mi líbil by měl samozřejmě světelnost 2,8 vážil tak půl kila a stál maximálně deset tisíc. Což je taková pohádka Takže jsem si mohla vybrat: buď drahý a velký objektiv se skvělou světelností, ale velkou váhou a nebo malý, levný a lehký objektiv s mizernou světelností. Tohle dilema bylo pro mě tak černé a bílé, že jsem se rozhodla pro variantu NIC. No a včera jsme procházeli s Pepou městem a narazili na Sigmičku za pět a půl tisíce, což mě nahlodalo tak, že jsme si jí nakonec odnesli domů.

Takže mám samozřejmě radost i když jí tak trochu kalí ta světelnost, ale uvidíme co ten malej šmudla dokáže. Nejlepší zkouškou pro něj bude naše cesta do Norska.

No a tady jsem si včera vyrazila s Ricci zase ulovit nějakou tu žábu, prošlli jsme se kalužema lesem a při cestě zpátky jsme stihli ještě buřinku, která nás úplně durch promočila. Tak snad už se to počasí trochu umoudří. Sledujeme každej den na netu ty masakry co způsobila velká voda a je nám z toho smutno. A tam na severu svítí pořád sluníčko…

Skrnda | 28. 6. 2009 Ne 12.21 | Reakce, Fotografie | 0 komentářů

Cestovní horečka

V poslední době nemám v hlavě nic jinýho než naší cestu na sever. Datum našeho odjezdu se blíží neuvěřitelně rychle. Každý den sedím/ležím nad cestovním deníčkem a smolím co je třeba ještě zařídit a koupit, co je třeba sbalit, nezapomenout. Tu natěšenost dokazuje i to, že jsem si dala na plochu monitoru aktuální počasí ve Švédsku, abych se mohla kochat tím sluníčkem a teplem aspoň z obrázku, když u nás je tak hnusně 

To hnusně mi vlastně vyhovuje, protože se ještě necítim tak úplně zdravá, takže mě to aspoň nenutí trajdat různě po lese, nebo lítat po městě. Předešlý dva dny jsem strávila doma a na střídačku odpočívala, spala a uklízela. Zakoupila jsem novýho průvodce a na přiložené mapce celé Skandinávie plánuju trasu naší cesty. Musim říct, že po všech průvodcích co jsem držela v ruce, jsem tímhle zatím mile překvapená. Tak uvidíme jak se osvědčí.

Dneska jsme s Pepinou opět ulehčili peněženkám a zakoupili Ricci novej pelíšek, protože ten starej už měl uprostřed díru, utrhlej zip na kterým se Ricci málem uškrtila a ukousaný uši. Novej pelíšek je opět trapně červenej, ale přeci jenom tolik nezáří, takže až ho zase ušmudláme, chytne už snesitelnou barvu. Pak ňáký uzený praseší ušiska, pro Pepu plata piva, pro mě čtyři litry šťávy a pětikilo sem, pětikilo tam…šup a je to v čudu.

Ani nebudu psát o kolik mě obrali včera v lékárně…fuj.

Dneska tomu byli tři roky

No nic…jdu spát/snít. Doufám, že to sluníčko tam na nás ještě chvilku počká.

Skrnda | 24. 6. 2009 St 21.38 | Reakce, Švédsko, Norsko | 4 komentáře

S Lúcou na houbách...

Neni to zas tak dlouho, co Lúca byla ještě mrňous. Na dětech je fakt krásný sledovat, jak ten čas rychle kvapí. Takže teď už si to Lúca štráduje sama lesem (sem tam za prstík babičky), proleze každou louži, cpe se borůvkama a do toho neustále žvaní tím dětským hláskem 

Je to prostě fajn s těmahle skřítkama…

Skrnda | 20. 6. 2009 So 22.32 | Fotografie | 4 komentáře

Skokan II

Včera jsme se sešli s Vendy a Fábošem na kafíčku, aby jsme se před jejich cestou do Prahy rozloučili a zhodnotili předchozí večer. Jedno téma střídalo druhé a jak to tak u nás bejvá, pořád bylo o čem vyprávět, takže měl brzo Fáboš z nás dvou pěkně nafouknout hlavu. No a mezi řečí jsme se dostali nějak na to moje lovení žab a Vendy říká…jo ty myslíš tu hnusnou žábu co máš na webu jo? Což mě pěkně nakrklo a říkám, že to neni žádná hnusná žába, ale že to vypadá jako normální obyčejná žába, žádná vyumělkovaná žába vedle leknínu. Tak pokus číslo dvě – tohle je už hnusná žába! Ta předchozí byla pěkná 

Není nad upřímnost kamarádů…

Skrnda | 20. 6. 2009 So 09.42 | Reakce, Fotografie | 0 komentářů

Tak to byl teda kulturní nářez!

Nevim jak to Vendy dělá, ale mám takovej pocit, že v sedm (až na mě a Pepu:) už byla Solnice plná. Takže když dorazili už i ty nejposlednější z nejposledních (jako já a Pepa;) tak nás nahnali do té vypečené sauny a divadelní představení od skupiny Arte della Tlampač mohlo začít.

Když mi Vendy psala v průběhu příprav na tuhle akci smsky a maily a stresovala, že nikdo nepřijde, psala jsem jí na oplátku provokativní smsky „Vendy, my se tam nevejdem!“ A taky, že jsme se málem nevešly. Ono se řekne stopadesát lidí, ale kam by se proboha do té malé cimry vešly? Jsem zvědavá na to, kolik nás tam nakonec bylo…

Představení začalo. Diváci nejdřív jenom tak civěli, sem tam se uchichtly a pak se smáli pořád.

Vendy pořád běhala ven a zase dovnitř a ptala se jestli je to dobrý. Abych jí uklidnila, odpověděla jsem jí, že mi to připomíná naše táborový scénky 

Arte della Tlampač hrajou fakt skvěle. Je pravdou, že ne každej takovej humor ustojí (sousedka odešla po chvilce:). Já ho useděla a jestli smích opravdu léčí, tak já teď musim bejt zdravá jako…tak proč jsem se sakra celou noc dusila?

Musim napsat uznání Vendy za to, jak se statečně postavila před plnou Solnici kamarádů, známejch, jejich známejch, jejich kamarádů a příbuznejch. Já bych tam nevlezla…

Pak naklusala skupina TiDiTaDe. Výborné! Sálem Cimřičkou to během chvilky pulzovalo a tanečnice strhli skupinu odvážných k tancům. Pepino na to chvilku koukal a pak na mě „ty jo, to je tvůj tanec“…moje domněnky se potrvdily…v minulým životě jsem musela bejt domorodec 

Řekla bych Vendy, že večer se vydařil ne? Tak co bude příště?

Skrnda | 19. 6. 2009 Pá 09.49 | Akce, Reakce | 0 komentářů

Skokan

Jsem marod. Za oknem svití sluníčko. Já se můžu usmrkat, ukejchat a tak vymejšlim kraviny v přestávkách mezi spánkem, čtením, nebo klikáním a fotim venku žáby 

Tuhle jsme byli u Fakíra a Zdeňky na zahrádce, grilovali jsme a řeč padla i na fotografickou soutěž v Zoo na Hlubokej. Téma obojživelníci. Obojživelníci mě teda nikdy nijak zvlášť neuchvátili , fotografický soutěže taky ne a navíc jsem si myslela, že to bude nejspíš akce pro děti, tak jsem to nechala bejt. No, ale teď při tom smrkání a kejchání jsem se mrkla na stránky Zoo Ohrada a protože školu už mám za sebou a mimo příprav na Norsko (kam už vlastně vyrážíme za pár dní!) nemám nic extra co dělat, tak jsem vyškemrala na bratříčkovi opět jeho telátko a vyrazila lovit dopoledne žáby na nedalekej rybník. Ve výsledku mám několik skokanů, který mě teda na fotkách moc nezaujali. Tak nevim žabolovec ze mě asi nebude. I když hlavní myšlenka této fotosoutěže se mi líbí!

Při pátrání na netu po jménu té potvory, jsem narazila na spoustu stránek. Už vím, že ta moje žába je skokan – druhý jméno nevim. Co ale vim je to, že moje sebevědomí kleslo opět na bod 0 Neni nad to se dostat na stránky pánů fotografů a pak jen tiše trpět a smířit se s tím, že ač na zádech tahám pořád tu obří mrchu se vším všudy (předpokládám, že v šedesáti ze mě bude opravdu Skrček), tak moje fotografie nikdy…NIKDY nebudou tak dokonalé. Tak to v člověku pak zachroustá a řekne si, jestli má fakt cenu tahat ty kila na zádech a jestli by nebylo lepší si pořídit kompaktík.

Asi každej průměrnej fotograf si tímhle občas projde Mám pocit, že tohle už mám v sobě trochu vyřešený. Fotograf ze mě nikdy nebude. Takže zbývá se opět přemluvit, že fotím přece pro radost A taky, že jo…

Skrnda | 14. 6. 2009 Ne 16.46 | Reakce, Fotografie | 0 komentářů

Karla

Božena Němcová

To ráno co jsem se vzbudila po státnicích jsem zatoužila vzít do ruky knížku, která by neměla v názvu slovo psychologie, nebo politika. Protože jsem byla unavená z předchozích dní, sáhla jsem po takové malé kapesní knížce co jsem měla v polici pod postelí…jmenovala se Karla. Když jsme před několika týdny přivezli od tetičky knížky, tahle z nich mě na první pohled zaujala. Svou velikostí a hlavně názvem, který je totožný se jménem mojí drahé maminky Já vim, člověk s maturitou by asi měl znát knížky od Boženy Němcový…no…Karlu jsem si vážně nepamatovala. Což bylo dobře. Zatímco Pepa, to jak to s Karlou dopadne věděl už v polovině knížky, já unavená učením si nechala překvapení až nakonec 

Asi by mě normálně nenapadlo číst něco od Boženy Němcový, zvlášť když mám nacpanou knihovku knížkama, z nichž polovinu jsem ještě nestihla přečíst, ale jak říkám…příběhy si většinou najdou mne a ne já je. Karla se četla moc dobře. I Pepino byl příjemně překvapen. Prostě takovej relax a výlet do časů minulých.

„Ba ne, holečku. Barta mi jednú povídal, že je svět hrozně daleký a široký, stokrát tak dlúhá cesta, co do Klatov, ha vždy je svět ha jsú moře ha není konce tomu.“

Svazek I. Božena Němcová: KARLA, Obrázek z okolí domažlického. Ilustroval Alois Moravec. Vytisklo Družstvo knihtiskárny v Hranicích 1940 písmem Johna Baskerville, 500 výtisků, z nichž na ručním papíře 100 číslovaných.

Skrnda | 12. 6. 2009 Pá 18.13 | Literatura | 0 komentářů