Zpátky z lázní...

…zpátky do reality všedního dne…zpátky do pracovního procesu.

Padají na mě z okolí otázky jak jsem se měla v lázních…tak tedy…

Bylo to náročné.
Bylo to krásné.
Bylo to chladné.
Bylo to…houpavé.

Bylo to náročné na energii. Bylo to náročné i kvůli nedostatku spánku. Bylo to krásné být v tak přátelském prostředí mezi fajn lidma. Bylo to chladné spát na vymrzlé posteli a vůbec pobývat v nevytopeném penzionu, když za oknem se prohání vítr a padá sníh.

Ale ten krb…ten byl luxusní. Ani nevim jestli už jsem si někdy v zimě pekla buřty.

Bylo to houpavé…návykově houpavé…až si říkám, že mi to houpání bude teď chybět.

Hm…

Vrátila jsem se po pěti dnech domů, ale přijde mi to, jako kdybych byla pryč nejméně měsíc. Můj pes vypadá jinak…já vypadám jinak…jsem oteklá, nos mám plnej rýmy, hlava bolí a v krku taky. Takže ležim a snažim se dát zase do kupy. A co Pepa? Pepa ten mi na uvítanou udělal fakt dobrej puding 

Hm…

Proč se mnou ten pes nemluví?

Skrnda | 8. 2. 2010 Po 18.32 | Akce, Reakce | 0 komentářů

Kafíčko

Vyšlo…ono vyšlo! Vyšlo sluníčko a ozářilo naší přetopenou kancelář. Našla jsem poslední čistej hrníček, kterej se zrovna neodmáčel od předchozího kafe či několik dní zaschlýho čaje a dala vařit vodu. Hrníček s Ještědem a příjemně hořkosladkým kafíčkem. Uvelebila jsem se v křesle a nastavila sluníčku. Hrála jsem si s foťákem, protože Arnošt chtěl po mě udělat pár fotek a tak jsem si ho vzala do práce. Jakmile jsem zmáčkla spoušť hrníček se zvrhnul a na kalhotech se objevil velkej flek…hm, když se daří tak se daří. Bylo mi to šumák. Dál jsme se opájela v klidu sluncem.

Po práci fofrem domů a na francouzštinu. Dnes naposledy. Na letní semestr už jsem se nepřihlásila. Škoda. Vážně mě to bavilo. Jenom jsem to nestíhala. Spolužáci mi na rozloučenou dali hromadu slevových kupónků do Hladovýho vokna…asi jsem vypadala vážně hladově. Však to kručení v žaludku museli všichni slyšet Hodinu jsem vnímala jen tak letmo. Byla jsem duchem jinde…

…zejtra do dvanácti a v pátek volno. Příští tejden odjíždí Arnošt do lázní a já na kurz. Říkám tomu ale krycím jménem taky lázně. Tak tedy, příští tejden jedem s Arnoštem do lázní. Mmmm…jsem trochu netrpělivá, zvědavá, napnutá…ospalá…ještě nikdy jsem v lázních nebyla Jdu se natáhnout. Každou minutkou mi má přijít návštěva…

Dneska to bylo lepší…

Skrnda | 27. 1. 2010 St 19.45 | Fotografie, Reakce | 0 komentářů

Stačí se zařadit...

…a hlavně nevyčnívat! Neprotestovat, neodmlouvat, nechtít dělat věci jinak…k sakru proč mi to nejde…

Dneska to nějak nebylo vono…příště to bude lepší…?!

Skrnda | 26. 1. 2010 Út 21.09 | Fotografie, Reakce | 2 komentáře

Zpátky k mandarince!

Myslim, že jsem sen o mandarince vůbec nepochopila… a kladla jí mnohem menší důležitost, než si zasloužila! V tom celém nepochopení byla totiž jedna zásadní chyba. Ten sen neměl znít takhle…

„Víš co ti zbyde, když naději zabalíš do šlupky od mandarinky?“
„Jenom mandarinka…“

To slovíčko jenom bych vyškrtla…a nakonec místo tří teček dala vykřičník.
Tutu tutututu…

I used to sing for you…už je to krapet stereotypní, ale kladivová smršť z „vedlejšího pokoje“ pokračuje a tak pokračuju i já se sluchátka na uších…jen se u toho blbě učí…aby ne, když jsem si pro dnešek zvolila svojí oblíbenou Tracy Chapman 

Nebo?

Skrnda | 21. 1. 2010 Čt 07.42 | Reakce | 0 komentářů

Martina

Už dlouho jsem nepotkala tak spontánního, upřímnýho, živelnýho a ukecanýho člověka…

Dnešní odpoledne bylo moc fajn. On, Ona, Já a pes. Procházka v zasněženým parku u zámku na Hluboký a pak posezení v nově upravené staré kavárničce. Ani jsem netušila, že dneska je den rumu. Zajímalo by mě jestli tomu tak opravdu je, nebo to má pan majitel vyvěšený před dveřma každej den Každopádně to zabralo. Ochutnali jsme. Stejně tak jeho vlastnoručně vyrobenej dort, koukli se s ním na „Seznamte se, Joe Black“ a pokecali. Zajímavej chlapík. Co slovo, to perla 

Skrnda | 17. 1. 2010 Ne 20.37 | Fotografie, Reakce | 0 komentářů

Tak kdo je tady hluchej?

Málo fotek…moc slov…a zrovna taková jedna pěkná fotka mi dneska ráno při cestě na ušní utekla.

Po dvou? třech? letech jsem se konečně odhodlala a objednala na ušní. Ne proto, že bych neslyšela…já slyšim…ale ostatní říkaj, že jsem hluchá Ještě ráno jsem si říkala, jestli je rozumný chodit na ušní, když nám tady mlátí už dva tejdny kladivama do zdi. Přeci jenom, jestli fakt hůř slyšim, tak v tomhle případě je to výhoda.

Objednaná na čtvrt na devět, seděla jsem tam už deset minut po osmej. Třičtvrtě na devět a furt nic. Ušařka pokaždý otevřela, mrkla před sebe a jménem si zavolala tu slečnu, toho kluka přímo před sebou…pak chvilku nic, musela si odběhnout, pak zavolat a postěžovat si do telefonu, že jí nechodí domů časopis a blablabla…slyšela jsem každý její slovo v ordinaci a tak jsem si říkala…co já tam budu dělat? To jí mam jako říct, že neslyšim, když slyšim i přes dveře každý její slovo? Ve třičtvrtě na devět jsem se už ale odhodlala, nakoukla do dveří a řekla jí, že jsem byla objednaná na čtvrt a že se potřebuju vrátit do práce. Tak že prej mě pak vezme… Sedám si zpátky na místo a říkám si, no potěž…kam jsem se to objednala.

V ordinaci ona na mě, že mě několikrát volala a že jsem přišla určitě pozdě. Já na to, že ne, že jsem přišla naopak ještě o pět minut dřív, ale ona si trvala na svým. Tak jsem tak nevěřícně na ní koukala jak mi lže klidně do očí a utrousila „no tak jsem asi špatně slyšela“. Sedla jsem si do křesla, kam mě odkázala a odpovídala na její otázky, zatímco ona datlovala do počítače. Zvláštní je, že zatimco já jsem jí rozuměla všechno, tak ona neslyšela mě…hmm.

Za tejden mám přijít na výplach. Tak se na ní musim řádně připravit Jenom doufám, že do tý doby přestanou v práci mlátit kladivama do zdi a doma přestane Pepino chrápat, protože jestli pak uslyšim líp, než slyšim teď (to asi pak uslyšim i trávu růst:)) Tak to abych si pořídila klapky na uši.

Ááá…opět se rozjíždí kladiva, tak pro dnešek to bude Jacques Brel.

Skrnda | 15. 1. 2010 Pá 10.19 | Reakce | 0 komentářů

V obležení šelem

Dneska mě Amélie nějak dojímá…nechce se mi nic. Včera jsem si říkala, proč jsem tak divná, proč se nemůžu soustředit na čtení, proč je mi zima a hned zase horko? Že bych už opět po pfff několikáté byla nemocná? Hm.

Zdál se mi sen. Trochu podobnej jako onehdy. Ve smyslu toho, že někam jdu a v polovině už nemůžu. Lehnu si na zem do klubíčka. Onehdy ke mě přišla osoba, která mě pohladila po hlavě, promluvila na mě…uklidnila…a já se zvedla a šla zase dál.

Zdál se mi sen…škrábu a šplhám se po strmé skále. Myslím, že je to pískovec, ale vlastně není téměř vidět. Pokrývají ho stromy, mechy…cítim jak je vlhkej, jak voní a hlavně klouže. Voní tam všechno. Šplhám nahoru a zachytávám se o kořeny stromů. Občas mi na nich uklouzne noha a spadnu o kousek níž. Lezu po mechu…je šero. Je noc, nebo den? Nebo se jenom stmívá?

Jsem nahoře. Rozhlížim se. Malá dřevěná chýše a okolo šelmy…vlci? Nebo jsou to mláďata rysa, který chodí kolem mě? Je to člověk kdo mi ukazuje cestu dolů? Ukazuje mi cestu, která je bezpečná…kudy chodí lesní lidé. Je to člověk? Změnil se ale v rysa. Cestička je strašně úzká a tak musim dávat pozor, abych nešlápla vedle. V polovině se trochu rozšíří. Jsem unavená, nechci už jí dál a tak se stočim na zem do klubíčka. Je zima. Něco se ke mě přitiskne. Otevřu oči. Je to ten rys. Lehnul si vedle mě a zahřejvá mě tělem. Ucítím dotek i z druhý strany. Objevily se mláďata…ne to nemůžou bejt vlci…to jsou opravdu mláďata rysa. Snad. Mají zlatou barvu. Lehli si kolem mě dokola. Je mi krásně teplo. Jejich dotek je moc příjemnej. Spokojeně zavírám oči.

Skrnda | 14. 1. 2010 Čt 09.20 | Reakce | 0 komentářů