Archiv starších textů
Vstoupil jsi do archivu. Starší texty si můžeš vypsat podle kategorie, autora nebo měsíce napsání.
Kategorie: Vše Akce Foto-mobil Fotografie Literatura Norsko Nový Zéland Placka Reakce Švédsko
Autoři: Skrnda
2009
leden (9) únor (6) březen (13) duben (17) květen (11) červen (11) červenec (19) srpen (4) září (10) říjen (9) listopad (12) prosinec (6)2008
leden (11) únor (10) březen (12) duben (12) květen (15) červen (9) červenec (18) srpen (15) září (12) říjen (22) listopad (13) prosinec (8)2007
leden (7) únor (6) březen (7) duben (11) květen (12) červen (6) červenec (5) srpen (25) září (3) říjen (11) listopad (10) prosinec (7)A proč?
Sobota. Výlet na Římovské
pašije a jedno malé sveřepé dítko s rukama v kapsách se
zarputilým výrazem vzdorujíc výchově svých rodičů 
Lucko, vyndej si ty ruce z kapes…
A proč?
Skrnda |
30. 8. 2010 Po 16.00 | Fotografie |
2 komentáře
Hello my love...
Padla na mě taková nepracovní nálada a tak jsem si uvařila čajíček (venku je od rána sychravo), sedla k počítači a pustila si píseň, která mi o víkendu vlezla do hlavy.
A tak si tu usrkávám čaj a očkem pomrkávám po kalendáři. Radši se soustředím na tu pravou polovinu, kde je fotka Mt. Ruapehu a já si tak můžu vzpomínat na naše toulání po Zélandě a vejšlapu na tuhle sopku.
Té levé straně kalendáře se úmyslně vyhejbám…připomíná mi
nemilosrdně, že už za pár dní předstoupim opět před komisi
A do toho mi
píšou/volají spolužačky a chtějí se mnou sdílet své
obavy před státnicema. Hm.
Asi si dám ještě jednu píseň a tu svojí obavu rozpustím
v dalším šálku kávy 
Skrnda |
30. 8. 2010 Po 10.47 | Reakce |
0 komentářů
Žába
Tak už by bylo možná dobrý opustit tu hnědou a vrátit se zase na
chvilku k barvám
Už
jste někdy viděli zlatou žábu? Já jo, ale zapoměla jsem se jí zeptat,
jestli taky plní tři přání…
Včera večer jsem se vrátila po týdnu ze Šumavy.
Přivítal mě neuvěřitelnej psí taneček. Dostala jsem
několik zuřivých olíznutí a skoro to vypadalo, že mě to psisko každou
chvíli radostí sežere
. Zato Pepa vypadal dost bledě, šedivě a pohled na něj mě
vyděsil.
S: Co se stalo? Vypadáš hrozně. Jako bys měl každou chvíli umřít.
(Pěkný přivítání, vím:)
P: Niiiic…(Vyčerpaný úsměv)
Dorazili jsme domů, já otevřela dveře a začala se smát. Tak máme
v bytě konečně dveře! Po roce a půl. Než jsem odjížděla na Šumavu,
tak jsem Pepovi říkala, jak se těšim až se vrátim a tady budou ty dveře.
Myslela jsem to ale jenom ve vtipu, protože po roce a půl jsem si nedělala
žádný iluze a smířila se s tím „někdy“. Že se ale
Pepa takhle vyhecuje a skoro za to položí svůj život, to jsem vážně
nečekala. Takže ho asi nepotěšila moc věta…„ale to jsi nemusel tak
hrotit, když už to vydrželo rok a půl, tak…“ 
Takže už zase přijímáme návštěvy, protože máme dveře na záchod!
Skrnda |
16. 8. 2010 Po 09.57 | Fotografie, Reakce |
2 komentáře
Jízdárna ve Světcích
No, nevybrala jsem zrovna reprezentativní fotku tak krásně
zrekonstruované budovy, jako je jízdárna ve Světcích. Ale když mě se
zrovna tenhle obrázek zalíbil 
Jinak samozřejmě doporučuji nejen jízdárnu
ve Světcích, ale i Tachov navštívit. Strávili jsme tu jeden
moc fajn letní víkend u mých spolužáků. Ještě teď se mi o Pepovo roštěnkách zdá… 
Skrnda |
8. 8. 2010 Ne 12.17 | Reakce, Fotografie |
0 komentářů
S. O. S.
Tady Skrček halO tady Skrček, Pepino nás táhne až na Poledník a Skrčka už bolí nožičky.
Naštěstí jsme ráno zvolili správnou cestu a vyrazili po červené podél Prášilskýho potoka na Frantův most a odtud po zelené na Poledník (1315m). Pokud se někdo chystáte nebo někdy budete chystat na Poledník, tuto trasu doporučuju. Není to tolik do krpálu a nejezdí tam cyklisti. Ovšem jsou tam harvestory a jiný obrovský smradlavý mrchy, co nakládaj dřevo. Jenže ty jsou vlastně úplně všude, takže když jsme se vydali z Poledníku zpátky po červené přes Prášilské jezero, tak jsme měli co dělat s blátem až po kotníky. Šílená cesta.
A tak bolí nožky bolí. Ještě že zejtra bude voraz.
Doufám 
Pár fotek z Prášilského pobytu jsem už dala do fotogalerie.
Skrnda |
29. 7. 2010 Čt 21.15 | Akce, Reakce, Fotografie |
2 komentáře
Popelnice - Velhartice
Jsem krapítek smutná. Hm. Po stopách sv. Vintíře to bylo sice fajn, ale
závěr dne v horské synagoze v Hartmanicích nebyl úplně ideální.
Tedy synagoga je moc pěkná…ale ty schody tam ne. Flákla jsem tam sebou
takovým způsobem, že můj objektiv…fňuk. Dávala jsem si pozor. Šla
pomalu. Moje podrážky ochutnávaly každej schod s takovou
pečlivostí, že nechápu jak jsem mohla uklouznout. Ruka se
automaticky vymrštila, tak aby kryla foťák. Auauu…ruka vydržela, objektiv
ne. Má oblíbená šířka
Ach jooo…
Včera jsme měli takovou trochu delší procházku s průvodcem. Cílem byla bývalá Hauswaldská kaple u Srní. Moc pěkné. Objektiv jsem vyměnila za jinej a celou cestu poslouchala vyprávění o zaniklých osadách, takže jsem ani neměla čas moc fňukat.
Ale dnes…dnes, když jsme vyrazili na hrad Velhartice, kde by se
zrovna šířka tak hodila. Teskně hučí skučí, srdce Skrččí.
Dalším cílem byli Klatovy, kde jsem si
chtěla zakoupit novej kroužek na tu mojí Cokin sadu. Při pádu se mi
zakousnul do objektivu a ne a ne…nejde sundat. Takže nic. Na kroužek jsem se
vykašlala. Na řadu přijde pilka a nebo nějakej šikovnej servisman.
No a abych se pořádně poskrččila, tak jsem pak flákla nechtěně o zem ještě Placičkou. Prostě najednou letěla vzduchem a prááásk. Naštěstí funguje. Ufff.
Já už na ty foťáky snad radši ani nebudu sahat…
Skrnda |
27. 7. 2010 Út 21.11 | Akce, Reakce, Fotografie |
0 komentářů
Po stopách sv. Vintíře
Vintíř, Vintíř…to jméno jsem zaslechla už v únoru, ale ani ve snu
by mě nenapadlo, že budu v létě cestovat Šumavou po jeho stopách
Nechtěli jsme tentokrát
na dovolenou nikam daleko a tak volba padla na Prášily. Včera jsme si
udělali krátkou venčící procházku. Vyrazili jsme s Ricci na deset minutek
jen tak na kraj lesa. Vrátili jsme se v půl desátý večer. Nějak jsme se
nechali unést a pustili se stezkou
sv. Vintíře a dorazili až k hranicím. Pršelo. A jak je
o nás známo, tak my rádi vejletujem, když prší a je tma, protože to
nikde nejsou lidi 
Podle letáčku z infocentra vede Vintířova stezka z bavorského kláštera v Niederalteichu přes místa Vintířova působení na Šumavě – Rinchnach a Dobrou Vodu – až do Prahy, do Břevnovského kláštera, kde je jeho hrob. V Blatné se ale Vintířova stezka spojuje s novou poutní cestou Via Nova, a dál, z Rožmitálu pod Třemšínem je až do Prahy součástí jižní větve Svatojakubské cesty. Takže prostě pěkná štreka…
Dneska jsme vyrazili do Dobré vody u Hartmanic. Stojí tam kostel sv. Vintíře, kde můžete vidět fakt moc pěknej skleněnej oltář. Fotky budou až za pár dní, ale tady je k němu už pár informací v krátkém rozhovoru s jeho autorkou.
A pak po zelené na vrchol Březníku (1006m) s výhledem na šumavské kopečky, kde pod skálou měl svojí poustevnu kdo jinej než Vintíř.
Je tu krásně…
Skrnda |
25. 7. 2010 Ne 21.47 | Akce, Reakce, Fotografie |
0 komentářů





