Cítim v kostech zimu...

…minulej tejden sice voněl a lákal jarem, ale zima se potvora ještě vrátí. Však mě dneska pěkně zábly ruce, když jsem ráno vyrazila na kole do práce.

A pak volným pádem z 818ti metrového mrakodrapu v rychlosti 228,24 km/h. Byla jsem po poloprobdělé noci řádně hyper. Adrenalín ze mě přímo…12,91s…a je to za mnou. Mám hotovo! Ta radost…cítim se jak malý děcko, který zrovna vyhrálo hru člověče nezlob se Jo, jo, JO! Sedám na kolo a rychle si to frčím zpátky městem do práce.

Je krásně.

Se sluncem v zádech do lesa. Všude ještě leží poměrně dost sněhu. Jde z něho chlad a já se oblekla tak „jarně“. Vzali jsme to zkratkou, z který jsme rychle zase vycouvali. Trochu nás vyděsil divočák Možná víc my jeho.

Začalo pršet…

Jdu se učit na sobotní zkoušku. Kdy už tenhle adrenalínovej závod skončí?

««« Předchozí text: Ágr...hm..ach jo! Následující text: Rozbitá... »»»

autor: Skrnda | 2. 3. 2010 Út 19.18 | tisk | Reakce, Fotografie | 2 komentáře